Life4us.cz

Veronika Koukolská - šití z korálků

1. Můžete se nám trochu představit?

Jmenuji se Veronika Koukolská, narodila jsem se v Praze a už 29 let tady nepřetržitě žiju (a měnit to nehodlám). Jsem svobodná, ale mám čtyřletého syna, se kterým bydlím u svých rodičů (což jistě napovídá, že u nás není každý den sluníčkově růžový). Vystudovala jsem medicínu a od října bych měla začít pracovat jako lékařka na Klinice zobrazovacích metod v jedné pražské nemocnici...

2. Kdy a jak jste se dostala k tvoření? Co bylo tím hlavním impulsem?

Tvořím fakt odnepaměti;-) Už na prvním stupni základní školy jsem chodila do kroužku Dovedné ruce, kde jsme si vyzkoušeli všechno možné od moduritu přes pletení a šití až po vaření... Jinak jsem se ale vlastně tvořivě nevzdělávala. Jelikož jsme ale celkově taková kutilská rodina, tak jsem i já vždycky měla na stole něco rozdělané - tu svetr pro panenku, tam zase model z ABC... Až někdy kolem 17 let jsem poprvé začala koketovat s korálky. Pokusy to byly silně amatérské (neměla jsem ani kulaté kleště a netušila jsem, že existuje něco jako ketlování), ale byly nositelné a líbily se. Pak jsem jednou dostala knihu o drátování a jednoho dne jsem se rozhodla, že se do toho dám. Nakoupila jsem kleště a drát a už to začalo... Od té doby uplynuly dva roky. Moje tvorba se posunula někam úplně jinam, hodně daleko od těch začátků. Moje zásoby materiálu se notně znásobily a techniky se rozšířily a pořád se zdokonalují (snad)... Nejdřív jsem víc drátovala, pak jsem dělala hodně ketlované šperky, teď zase převážně šiju - hlavně spony do vlasů a obšívánky. Vyrábím ale také lapače snů a organzové květy...

3. Kde tvoříte? Máte svůj stůl, kout, nebo věci jsou naprosto všude?
Moje tvoření se odehrává na ploše cca 45x45 cm, z níž ještě nejméně polovinu zabírají různé sáčky s materiálem a rozdělané výrobky a papírky s poznámkami a úkoly... Tato plocha se nachází na mém pracovním stole. Kolem ní jsou ještě šuplíky s papíry, z druhé strany krabice s materiálem a počítač... Občas se s tvořením přesunu do obýváku k televizi, ale to je spíš vzácnost... Jsem na to už zvyklá, ale samozřejmě bych si moc přála mít jednou stůl jen na tvoření, abych nemusela papíry větší než A6 psát v kuchyni...

4. Představíte nám trochu blížeji jednu techniku, kterou se zabýváte? Její přednosti, nevýhody, jaké jsou možnosti apod.?
Mou technikou s velkým T je v poslední době šití z korálků. Technika je to taková zapeklitá, ale nesmírně rozmanitá, bohatá a krásná... Vypadá to složitě, ale jakmile se to člověk naučí, zjistí, že je to vlastně jednoduché, jen to vyžaduje hodně soustředění a trpělivosti... Výhodou je, že mám opravdu velké možnosti jak tvarové, tak barevné. Nevýhodou je, že občas je nutné, aby byly korálky jeden jako druhý - a ony zrovna nejsou:-(
Náramky s vlastním motivem jsou opravdu zkouškou trpělivosti. Když už si vymyslím motiv, který budu šít, musím si udělat vzor, podle kterého budu postupovat. Pak začíná fáze sice nejméně kreativní (je to už jen jakési přepisování obrázku do korálků), ale zato nejnáročnější. Když udělám chybu, musím párat a šít znovu, občas se přetrhne nit, ztratím se v předloze... Zkrátka zkouška trpělivosti a pozornosti...

Při obšívání kuliček jde zase hodně o cvik - čím více toho obšiju, tím rychleji mi to jde a tím lepší v tom jsem. Už jsem se dostala do fáze, kdy se málem stydím za své první kuličky, protože jsou v porovnání s těmi dnešními o několik tříd horší a dneska bych je už nikomu neukazovala...

A spony do vlasů, které zdobím korálky šitými ve dvou vrstvách, jsou velmi efektní ozdoby účesu a nabízejí mi tolik možností a barevných kombinací, že opravdu nehrozí, aby vznikly dvě stejné...

Právě jsem vám popsala tři naprosto odlišné druhy výrobků, zdánlivě tři naprosto odlišné techniky - a přece je spojuje jediné, a to peyotový steh...

5. Je nějaká technika, kterou byste chtěla vyzkoušet nebo umět?
Chtěla bych se zdokonalit v šitém šperku, najít si více času na drátování, jednou si vyzkoušet práci s fimem, pořídit si šicí stroj a umět ho používat. Obdivuji všechny techniky, které kombinují kámen či sklo s kovem. A co bych fakt chtěla umět, ale nikdy se to už nenaučím, to je kreslení. Jak já bych to měla jednodušší, kdybych uměla kreslit!

6. Vyrábíte věci na zakázku?
Ano, vyrábím věci na zakázku. A dokonce velmi ráda. Je to pro mě výzva. Když tvořím jen tak, říkám si - třeba se to někomu zalíbí a koupí si to... Ale při tvorbě na zakázku se musí daná věc líbit dané osobě, která má často nějakou představu o výsledné podobě výrobku, a je na mně, jak to dopadne... Zatím mám jenom dobré zkušenosti:-)

7. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěla dosáhnout?
Chtěla bych dobře vychovat svého syna, dobře dělat svoje povolání. Chtěla bych někomu pomoct ke štěstí a sama být šťastná... Cíle jsou to neskromné, ale snad ne nereálné...

8. Nakupujete raději přes internet nebo si výrobky musíte osahat? Myslíte si, že fotografie prodávají výrobek?
Začnu od konce. Pokud jde o kreativní výrobky jako šperky, oděvy, doplňky, prostě originály, tak fotografie podle mě ani ne tak prodává, jako může potopit... Fotka musí zaujmout, to ano, ale ani sebelepší fotka nemusí přesvědčit k nákupu. Ale aspoň já to mám tak, že opravdu špatná fotka mě od nákupu bezpečně odradí...
A nákupy přes internet - potřebuju si osahat věci, které neznám a u kterých je důležitá velikost, materiál a tak. Ale pokud mám koupit něco, co znám, vím, jak to vybrat, na co se při nákupu zaměřit, tak mi internet stačí:-)
V praxi - boty, oblečení, kosmetiku bych přes internet nekoupila, pokud bych je neměla předem vyzkoušené. Naopak elektroniku, materiál na tvoření, jednoduchý šperk bych přes internet koupila a také je kupuji;-)

9. Kde všude můžeme nalézt vaše výrobky?
Moje výrobky jsou ke koupi i nahlédnutí na www.fler.cz/wertcha a na facebooku na stránce Wertcha bižuterie a tak dále. Tam jsou i s komentáři a pohledem do zákulisí:-)

Jinde je zatím nevystavuji, ale samozřejmě se dají koupit i ode mě osobně, když se známe;-)

10. Věříte na horoskopy? Jste pověrčivá?
Na horoskopy nevěřím, pověrčivá nejsem. Ale narodila jsem se na konci srpna a jsem typický Lev s některými vlastnostmi Panny. Když přeběhne přes cestu černá kočka, zamrazí mě. Když potkám kominíka, držím si knoflík a zuřivě hledám někoho s brýlemi, abych se konečně mohla pustit. Nic si neplánuju předem, a když, tak to neříkám nahlas...

11. Máte nějaký oblíbený recept, se kterým byste se chtěla s našimi čtenáři podělit? A co například nejíte?
A moje nejoblíbenější pečení jsou jednak muffiny, které mám prý vyhlášené, jednak slané pečivo. Na muffiny recept nedám. Ten dám nejdřív své nejlepší kamarádce a pak teprve ostatním (a odhodlávám se k tomu už asi rok). Ale to slané pečivo je velmi jednoduché a recept je i celkem známý...
Potřebujete 250 g Hery (jiný tuk nebrat, není tak dobrý), 250 g hladké mouky a 250 g něčeho měkkého, například tvarohu, taveného sýra, směsi storuhaného sýra a jogurtu... a jedno vejce na potření, něco na posypání (mák, paprika, kmín, provencálské bylinky...)
Tuk se nechá rozměknout, aby šel dobře zpracovávat. Ze všech ingrediencí se vypracuje hladké těsto (podle použité "měkké" složky je možné, že mouky použijete více; je dobré ji prosít, ale není to nutnost), to se nechá v ledničce odpočinout a trochu ztuhnout. Těsto se nemusí ani solit, ale záleží to na vás. Já ho třeba trochu solím, občas dám nějaké koření... Asi za hodinu (lze i hned, pokud nemáte čas) se z těsta odebere část na jeden plech, dá se na pečící papír a na něm se rozválí na silnější plát (asi jako na linecké pečivo). Ten se potře rozšlehaným vejcem a posype kořením dle chuti a solí. Na plechu se rádýlkem nakrájí na tyčinky nebo čtverečky či jiné tvary a dá se péci do trouby předehřáté na 180°C. Zbytek těsta se zpracuje obdobně. Pečivo by mělo v troubě naběhnout...
Malý tip na vylepšení: Těsto se vyválí mimo plech, natře se směsí kysané smetany, trochy olivového oleje, rozetřeného česneku a rozmarýnu, zamotá se do rolády a nakrájí na 1cm silné plátky. Ty se pak naskládají na plech, potřou vejcem a upečou a už nikdy nebudete chtít nic jiného;-)

12. Co vás v poslední době rozesmálo a naopak rozesmutnělo?
Rozesmívá mě neustále můj syn, jak je vtipný, když opakuje to, co říkáme a děláme my dospělí, jak se snaží udělat něco správně, jak si hraje a zpívá a jak si vypráví pejska a kočičku... Smutná bývám bohužel také ze svého syna, když mě neposlouchá, chová se ošklivě, je nemocný, odmlouvá...

13. Máte ráda zvířata? Popřípadě máte nějaká doma?
Zvířata ráda mám, a proto doma žádné nechci. Bydlím v centru Prahy, kam podle mě zvířata větší než myš prostě nepatří. A protože jsem líná a nedůsledná, nemůžu mít tak malá zvířátka doma, aniž by trpěla... Ale na chalupě máme polodomácí kočku.
Preferuji kosmetiku, která nebyla testovaná na zvířatech, ale cíleně ji nevyhledávám. Maso jím, ale málo a některá zvířata bych nejedla, protože mi připadá prostě zbytečné je jíst, když máme kuřata, prasata, krávy...

14. Jaké je vaše motto?
Motta mám dvě: Všechno zlé je pro něco dobré.
Co se má stát, stane se, ať děláme co děláme.

15. Chtěla byste našim čtenářům ještě na konec něco vzkázat?
Děkuji všem, kteří dočetli až sem. A děkuji za možnost takhle se představit.
A vzkaz? Nedramatizujte si život kravinama a užívejte si každou příjemnou chvilku. Nekažte si štěstí nespokojeností a touhou po něčem víc... A buďte sví:-)

Rozhovor připravila Libuška Vičíková

http://www.fler.cz/libuska