Najdete granuli pod kobercem, kost zahrabanou na zahradě nebo oblíbenou hračku pečlivě ukrytou mezi polštáři? Schovávání nejrůznějších předmětů patří mezi chování, které může majitele psů překvapovat. Ve většině případů však nejde o zlozvyk, ale o přirozený instinkt.
Schovávání zásob má hluboké kořeny
Pes sice dnes zpravidla nemusí přemýšlet, zda bude mít zítra co jíst, některé vzorce chování jeho předků však přetrvaly. Ukládání přebytečné potravy na později představovalo praktickou strategii přežití. Co nebylo možné okamžitě sníst, mohlo být ukryto před ostatními zvířaty a využito v době, kdy další potrava nebyla k dispozici.
Domácí pes může podobně reagovat na kost, pamlsek nebo část krmiva. Někdy si potravu odnese do jiné místnosti, zahrabe ji na zahradě, zasune pod deku nebo se ji pokouší „zahrnout“ čenichem třeba pod pelíšek.
Zajímavé je, že pes nemusí věc skutečně zahrabat do země. Principem je především její ukrytí na místě, které považuje za bezpečné. V bytě proto mohou roli skrýše převzít pohovky, postele, deky, koše s prádlem nebo různá zákoutí.
Proč pes schovává také své hračky?
Stejným způsobem nemusí pes zacházet pouze s jídlem. Někteří psi si ukrývají míčky, plyšové hračky nebo jiné oblíbené předměty. Důvodem může být jejich vysoká hodnota. Pes si jednoduše ukládá něco, co je pro něj důležité a k čemu se chce později vrátit.
Častější může být takové jednání v domácnosti s několika psy. Pokud zvíře vnímá, že by mu jiný pes mohl hračku nebo pamlsek sebrat, může mít větší potřebu si cenný předmět zabezpečit.
Určitou roli může sehrát i nadbytek. Dostane-li pes několik pamlsků nebo má k dispozici velké množství hraček, nemusí je všechny potřebovat právě teď. Některé si proto obrazně řečeno „odloží na horší časy“.
Někdy jde jednoduše o zábavu
Schovávání nemusí být vždy spojeno se zásobami nebo obavou o cenný předmět. Pro některé psy je zahrabávání a následné hledání příjemnou aktivitou, která zaměstnává čich, tlapky i mozek.
Právě čichání, hledání a manipulace s předměty patří mezi přirozené psí činnosti. Pokud pes hračku ukryje a později ji znovu hledá, může si tím vytvářet vlastní formu zábavy. Na podobném principu ostatně fungují čichací koberečky nebo hry, při nichž majitel ukryje pamlsky a nechá psa, aby je vyhledal.
Je potřeba psa schovávání odnaučit?
Pokud pes čas od času schová hračku nebo bezpečný pamlsek a jeho chování nezpůsobuje žádné problémy, většinou není důvod mu v něm bránit. Trestání navíc nemusí být vhodné, protože zvíře nemusí chápat, proč je za přirozené jednání napomínáno.
Majitel by měl zasáhnout zejména tehdy, když schovávání přináší praktická nebo zdravotní rizika. Zbytky čerstvého či rychle se kazícího jídla mohou být po několika hodinách nebo dnech nevhodné ke konzumaci. Problémem může být také zahrabávání předmětů, které by pes mohl rozkousat a spolknout.
Pozornost si zaslouží i náhlá výrazná změna chování. Jestliže pes dříve potravu normálně konzumoval a najednou ji opakovaně odnáší, schovává nebo odmítá, je vhodné sledovat také jeho chuť k jídlu a celkový zdravotní stav. Výrazné nebo přetrvávající změny je rozumné konzultovat s veterinářem.
Kdy může schovávání ukazovat na problém?
Důležitý je vždy širší kontext. Samotná ukrytá hračka obvykle není důvodem ke znepokojení. Jiná situace nastává, pokud pes své skrýše úzkostlivě hlídá, vrčí při přiblížení člověka nebo jiného zvířete či se snaží předměty agresivně bránit.
Může jít o projevy hlídání zdrojů, tedy chování, při kterém pes chrání potravu, hračky nebo jiné pro něj cenné věci. V takovém případě není vhodné předměty násilně odebírat a psa trestat. Bezpečnější je pracovat na výměně předmětu za něco hodnotnějšího a při výraznějších potížích vyhledat zkušeného trenéra či odborníka na chování psů.
Schovaná kost pod dekou nebo míček za pohovkou tak zpravidla není známkou psího podivínství. Často jde jen o moderní podobu velmi starého instinktu – uchovat si něco cenného na bezpečném místě a vrátit se k tomu později.
Zdroj/foto: Míša Tichá, AI
